V tomto tématu získáte ucelený přehled o vhodných metodách – jejich výhodách a rizicích při použití v komunitní zahradě.
Při dělení metod vzdělávání se nejčastěji setkáváme s dělením podle způsobu interakce na metody frontální, skupinové nebo individuální. Pro zjednodušení lze metody používané v neformálním vzdělávání rozdělit do dvou kategorií – na ty, které podporují skupinovou dynamiku, a na ostatní, které se více zaměřují na téma našeho vzdělávání. Lze je snadno přizpůsobit různým tématům a lze z nich sestavit různé aktivity. Vzdělávání by mělo být vždy zajímavé, přínosné a použité metody by měly vycházet ze zájmů a potřeb účastníků.
Metody na podporu skupinové dynamiky:
- Energiser – zaměřuje se na aktivizaci účastníků, rozproudění energie a/nebo vytvoření odlehčené atmosféry. Obvykle se zařazuje na začátek jednotlivých částí vzdělávání. Energiser nemusí souviset s probíranými tématy, ale pokud jsou dobře zvoleny, mohou vhodným způsobem otevřít nové téma.
- Icebreaker – zaměřuje se především na vzájemné seznámení a posílení interakce mezi účastníky. Používá se hlavně na začátku delších školících programů, aby se účastníci navzájem poznali a našli k sobě cestu.
Nejznámější a nejrozšířenější metody, které lze použít v komunitních zahradách:
- Brainstorming – vytvoření co největšího počtu nápadů na dané téma, z nichž se pak vyberou ty nejvhodnější. V první fázi je důležité všechny nápady zapisovat a nehodnotit je, aby se podpořilo tvůrčí myšlení. Ve druhé fázi se nápady roztřídí do skupin na základě zvolených kritérií. To se nejčastěji provádí ve skupině a obvykle trvá 5-15 minut.
- Techniky: použití flipchartu, post-it papírků, individuální příprava, skupinová příprava,…
- Diskuze – výměna názorů, zkušeností a různých pohledů na dané téma mezi vedoucími aktivit a účastníky nebo mezi účastníky navzájem. Záměrem může být dosažení společné dohody, kompromisu či konsensu nebo prosté sdílení zkušeností. Diskuse může sloužit k otevření nového tématu nebo ke zmapování různých názorů a perspektiv ve skupině.
- Techniky: lze provádět jako celá skupina nebo v menších skupinách. Může být moderovaná a mít různá pravidla. Může se předávat pomyslný mikrofon nebo forma “rychlého rande”, kdy se účastníci postupně na 1-2 minuty seznámí se všemi ostatními členy skupiny.
- Přednáška – slouží k předávání nových informací o tématu a k rozvoji znalostí. V ideálním případě by mělo být téma vysvětleno na konkrétních příkladech z praxe.
- Techniky: lze zvolit různé formy vizualizace (promítané prezentace, poznámky na flipchartu, obrázky, demonstrace včetně využití videoukázek k tématu) a zapojení účastníků např. prostřednictvím otázek, kvízů, zvednutí ruky, kdo s daným tvrzením souhlasí, …
- Cvičení – může přispět k lepšímu pochopení probíraného tématu, obvykle následuje po výkladu teorie. Úkol může být individuální, například ve formě testu, nebo skupinový. Cvičení mají obvykle jedno nebo omezený počet správných řešení.
- Techniky: vyplňování testu online nebo v papírové podobě
- Skupinová práce – probíhá tak, že jsou účastníci rozděleni do menších skupin a dostanou konkrétní úkol související s probíraným tématem. Jejich úkolem je splnit úkol ve stanoveném časovém limitu. Rozdělení do skupin může být náhodné nebo cílené, například podle zkušeností. Zadání mohou být různorodá, často nemají jediné správné řešení a účastníci při jejich plnění využívají své předchozí zkušenosti.
- Techniky pro oživení skupinové práce : soutěž, prezentace výstupů imaginárním reportérem nebo koláž.
- Hraní rolí – je převzetí identity (role) jiné osoby za účelem prožití situace z její perspektivy. Důležité je poskytnout účastníkům co nejkonkrétnější popis role a zároveň prostor, aby se s novou identitou seznámili, případně si ji doplnili podle vlastních představ. Je důležité, aby se účastníci cítili ve skupině bezpečně. Je opravdu důležité pomoci účastníkům po skončení “hry” zpracovat proběhlé emoce, například prostřednictvím citlivé závěrečné analýzy.
- Techniky: vhodný výběr místa, prostředí, použití hudby, kostýmů atd.
- Open space technology – setkání na témata navržená samotnými účastníky. Témata jsou nejprve představena celé skupině a s podporou facilitátora skupina společně navrhne časový plán včetně délky, odpovědné osoby a prostoru, ve kterém se setkání uskuteční. Obvykle se souběžně koná několik setkání na různá témata s možností, aby si účastníci vybrali podle svého zájmu. Je umožněn plynulý přechod mezi jednotlivými skupinami.
- Reflexe – podněcuje účastníky k hlubšímu přemýšlení o souvislostech. Pomáhá lépe pochopit, co se děje, proč se to děje, jak se to děje a co to pro účastníka (účastníky) znamená.
- Techniky: sdílení s mluvícím předmětem (mluví ten, kdo chce mluvit), sdílení postupně v kruhu, nejprve ve dvojicích a pak v celé skupině.
Doplňkové materiály
- Tabulka metod
- Tipy a triky pro praxi
- 10 skvělých aktivit, které prolomí ledy mezi studenty. 2012. [cit. 2018-8-20].
- Odborné školení pro koordinátory komunitních zahrad, ICEBREAKERS AND GROUP BUILDING ACTIVITIES, pp 79-83
Bibliografie
PEŠEK, Tomáš, Tibor ŠKRABSKÝ, Monika NOVOSÁDOVÁ and Jolana DOČKALOVÁ. Slabikář neformálního vzdělávání v práci s mládeží, 2019, p. 94-108.
ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých, 2009, p. 68
Odborné školení pro koordinátory komunitních zahrad [online], 2020.
HARRISON, Owen. Open Space Technology: A User´s Guide, San Francisco: Berrett-Koehler Publishers, 2008