Ať už chceme lépe porozumět procesům učení, nebo se chceme stát lepšími učiteli, je dobré vědět, jak se lidé obecně učí. (Slabikář, 2019)[1] V následujícím tématu popíšeme 7 stylů učení a podělíme se o užitečné tipy, jak se učit o změně klimatu v komunitní zahradě.
Záměrné učení
Může jít o situaci, kdy máme jasný cíl nebo záměr a víme, jaké konkrétní znalosti, dovednosti a návyky chceme získat. Tato charakteristika odpovídá učení, které by mělo běžně probíhat v rámci informálního učení.
Nezáměrné nebo náhodné učení
Jedná se o učení, které přichází náhodně a zcela neplánovaně, v závislosti na různých situacích a událostech, které během dne zažíváme.
Mechanické učení
Některé věci se učíme mechanicky nebo zpaměti. To je učení nazpaměť bez logických souvislostí.
Logické učení
Tento styl učení zahrnuje pochopení logických souvislostí problému. Logické učení bývá využíváno poměrně často, zejména při aktivitách zaměřených na sdílení zkušeností a příkladů dobré praxe nebo při různých simulačních a týmových aktivitách.
Kognitivní učení
Kognitivní učení je způsob, jakým získáváme znalosti a informace a rozvíjíme své myšlenkové schopnosti.
Senzomotorické učení
Senzomotorické neboli smyslově-pohybové učení využívá především naše vlastní tělo, jehož prostřednictvím se učíme vybrané pohybové činnosti. Ať už se učíme chodit, skákat, zvládat určitý sport nebo se učíme konkrétní dovednosti, jako je stavba záhonů, pletí zahrady nebo sázení rajčat.
Sociální učení
Sociální učení je soubor procesů, které nás učí úspěšně přežít ve společnosti. Patří sem komunikace s lidmi, dodržování pravidel nebo fungování v různých sociálních rolích.
Je zcela přirozené, že při přípravě a realizaci neformálních vzdělávacích aktivit propojujeme obě naše hemisféry a zároveň využíváme silné stránky každé z nich. Díky změně prostředí, častému pohybu, uplatňování principů hry, používání různých pomůcek, hudby a vizualizace zapojujeme pravou hemisféru, a tím záměrně aktivujeme emoce. Zároveň můžeme také zobecňovat a prezentovat různé teorie nebo statistiky, pokud jsou relevantní pro danou činnost, která zahrnuje rozum. Tyto postupy pomáhají účastníkům, aby si skutečně zapamatovali, co se naučili, a zároveň nebyli tolik unavení.
Jaké jsou užitečné tipy, jak se v komunitní zahradě dozvědět o změně klimatu?
- Začněte u sebe – zjistěte, jak se učíte, co vám vyhovuje a co ne. Seznamte se s teoriemi a přístupy jiných lidí a připravte se na to, že různí jedinci se mohou učit odlišně.
- Učte se praxí – Rozhodněte se, jaké činnosti šetrné ke klimatu byste chtěli začít. Mezi prvky budování komunity patří společné brigády, úklidy, oslavy, diskuse a plánování. Je dobré, aby byly zastoupeny různé prvky a aby byla vyvážena část formování fyzického, ale i duševního.
- Střídejte činnosti – lidé se učí různými způsoby. Používejte různé aktivity a měňte dynamiku, formy a způsoby práce. Tím zajistíte, že učení bude efektivní pro všechny účastníky. Ne každá konkrétní aktivita může být účinná pro všechny, ale celkově by měl soubor různých aktivit fungovat.
- Vytvářejte aktivity, které jdou mimo komfortní zónu – v neformálním vzdělávání se snažíme pracovat s účastníky tak, aby se dostali do zóny napětí a mohli se učit nové věci nebo staré věci novým způsobem. Například být kreativní. Na konci aktivity musíme dát bezpodmínečný prostor “lidskému mozku”, aby tuto zkušenost proměnil v učení.
- Vytvořte bezpečné prostředí – Bezpečné prostředí je ještě důležitější, pokud používáme zahradní nástroje.
- Používejte myšlenkových map – Jedná se o prostorový zápis pojmů, kde jsou propojeny zobrazenými vzájemnými vztahy. Z hlediska učení je tato forma zápisu pro mnoho lidí velmi užitečná, protože zvyšuje procento zapamatovaných pojmů.
- Představte si to všechno – Přemýšlejte o zákonech naší paměti. Když něco řeknete, málokdo si to zapamatuje, protože si to pamatuje doslova. Je dobré si zadání vizualizovat, nebo si ho alespoň napsat na viditelné místo. Ideální je používat symboly a obrázky.
Bibliografie
PEŠEK, Tomáš, Tibor ŠKRABSKÝ, Monika NOVOSÁDOVÁ and Jolana DOČKALOVÁ. Slabikář neformálního vzdělávání v práci s mládeží, 2019, p. 29-32.