V tomto tématu se dozvíte, jaké jsou rozdíly mezi aktivitou, metodou a technikou, abyste mohli lépe plánovat vzdělávací aktivity zaměřené na zmírnění dopadů změny klimatu v prostředí komunitní zahrady.
- Aktivita – komplexní soubor metod a technik, které tvoří ucelený celek. V literatuře je popsáno mnoho aktivit či “her”, které se v praxi osvědčily a které lze v přibližně stejné podobě využít při různých vzdělávacích akcích. Nicméně již osvědčenou aktivitu je vždy třeba přizpůsobit skupině, prostředí nebo kontextu, ve kterém bude použita.
- Vzdělávací aktivita – aktivita, při níž lidé procházejí vědomým procesem učení, který pro ně někdo, například lektor, koordinátor nebo člen komunitní zahrady, záměrně připravil. Může mít různou podobu: setkání, pravidelné schůzky, workshop, kurz, školení nebo workcamp (dobrovolná pracovní stáž, která kombinuje dobrovolnou práci účastníků ve prospěch místní komunity a vzdělávací a volnočasové aktivity.) V závislosti na formě může vzdělávací aktivita trvat hodinu, několik dní nebo i měsíců.
- Metoda – postup nebo cesta, která vede ke zvolenému cíli a má svá specifika. Je to cílevědomý a koordinovaný systém výukových činností školitele a účastníků. Metody vycházejí ze zájmů a potřeb účastníků. Důležitou roli hraje školitel, který by měl znát několik vhodných metod a technik a umět je operativně měnit podle aktuální situace. Je důležité mít nejprve jasno v cíli, kterého má být dosaženo, a teprve poté lze zvolit vhodnou metodu.
- Technika – konkrétní způsob provedení vybrané metody. Pro každou metodu existuje několik technik, které ji mohou zpřesnit, přizpůsobit a vyladit tak, aby co nejlépe splňovala cíle v daném čase. Příklady různých technik vhodných pro konkrétní metody jsou uvedeny přímo v následující části (Téma 2: Název, popis, přínosy a rizika použití metod). Různé techniky můžeme vytvářet například prostřednictvím změny:
- počtu zapojených osob – jednotlivě, v malých skupinách nebo společně v jedné skupině
- vizuální formy – prezentace, předem připravené dokumenty, obrázky, promítání filmů, používání barev, diagramů, tabulek, používání flipchartů, post-it papírků,…
- prostředí – u kompostéru, záhonu, volné prostranství, stůl a židle, sezení v trávě, uvnitř budovy, venku, stání v kruhu, sezení na zemi, s využitím hudby/rekvizit/kostýmů, probíhá ve dne, za tmy, …
- Stylu učení – vizuální, auditivní, čtení/psaní a kinestetický (zapojuje všechny naše smysly: zrak, čich, chuť, sluch, hmat).
Bibliografie
PEŠEK, Tomáš, Tibor ŠKRABSKÝ, Monika NOVOSÁDOVÁ and Jolana DOČKALOVÁ. Slabikář neformálního vzdělávání v práci s mládeží, 2019, p. 96.
BARTÁK, J. Jak vzdělávat dospělé, 2008, pp. 18-19.
Univerzita Wilfrida Lauriera. Understanding Your Learning Style [online], 2008.